Z Granady kolem jezera Apoyo a Managua do Leonu (325. az 330. den)

325. den - streda 19. unora 2014 (najeto 26, 8 km)

Z Granady, kde jsme stravili pokojny dva dny, jsme se vydali do jedne fincy, kde jsme meli domluveny ubytovani pres teple sprchy (warmshowers.com). Stacilo jen napsat majitely fincy par dni dopredu pres, kdy zhruba dorazime, aby s nama pocital. Prijeli jsmek k veceru, vital nas mlady Nikaragujec Douglas a dva jeho pomocnici a dost vyhubla fenka. Tu jsme pak krmili celou dobu, co jsme tam byli.
Douglas nam ukazal jak roste kakao, jak vypada strom guanabany, ruzne drhy palm. V Nikarague se zazelena, cokoli pichnete do zeme. I takovy kul v plote zacne po nejake dobe zelenat.

Zaznam trasy zde: Day 325 - Granada > Noquinomoho

Na fince s Douglaseme a jeho pomocniky

Takhle vypada kakao na strome

326. den - ctvrtek 20. unora 2014 (najeto 47, 2 km)

Nasledujici rano, jsme vyrazili bez brasen po okoli. Zajeli jsme k vesnicce Catarina, jedne z peti Pueblos Blancos, odkud se nabizel nadherny vyhled na jezero Apayo, ktere kdysi bylo sopkou, jako vsechno hrbolatyho okolo. Po ceste do vesnicky jsme mijeli samy obchody s nabytkem, nejvic na prodej jdou houpaci kresla. Ty jsou tady k videni na kazdem rohu a muzeme potvrdit ze to je paradni vec, skoda ze si to nemuzeme vzit s sebou na cestu.
V planu jsme meli navstevu krateru Masaya, jedna z nejaktivnejsich sopek na svete. Nezklamala, mela zas svy dny a spravci nas bohuzel k ni nepustili. Vratili jsme se pres mestecko Masaya zpatky na fincu, kde na nas cekaly dva kanadsti cyklisti, resp. jeden Quebecan a Srbka, co zije uz deset let v Kanade. Ti presne vedeli, proc se sem az z Kanady trmaci. Bylo nam vysvetleno, ze v techto krajich pouzivaji ve vyrobe keramiky nejakou jedinecnou metodu, kterou by se radi naucili a pak ji pouzivali v Kanade. Dostali jsme taky pouceni o bezpecnostni situaci v Salvadoru a Guatemale a nic prijemneho to teda nebylo.

Laguna de Apoyo

U vchodu ke krateru Masaya

Deti ve mestecku Masaya

Rodny mesto revolucionare Sandiniho - Noquinomoho

Zaznam trasy zde: Noquinomoho - Catarina - Masaya - Noquinomoho


327. den - patek 21. unora 2014 (najeto 86, 3 km)

Dalsi den jsme pokracovali dal severozapadnim smerem. Museli jsme prekonat prusmyk ve vysce 800 m.n.m. (kteremu se tady rika las Nubes - oblaka) a pak nas cekal nadherny sjezd dolu do 100 m.n.m. okrasleny vyhledem na sopky, zejmena na tu ucebnicovou Momotombo, kterou maji Nikaragujci na sve vlajce a na svem nejoblibenejsim pivu Tona. Hlavni mesto Managua jsme jen lizli, mirili dal k Momotombo. Spani jsme vyresili na pozemku jedne fabriky na molitan hned za vesnici Nagarote. Hlidac a spravce nam dovolili postavit si stan na terase hlidaciho domecku. Kdyz uz jsme byli zalezli ve stanu, slyseli jsme, jak se bavi o nasem stanu - neco jako sikovna moskytiera s vetranim, aby nam nebylo vevnitr vedro.

Cyklotaxi u obchodu Pali

Jezero Managua se sopkou Momotombo

Na ceste

Zaznam trasy zde: Day 327 - Noquinomoho > Nagarote

328. den - sobota 22. unora 2014 (najeto 44,4 km)

Rano jsme se museli ryhle sbalit a opustit s hlidacem areal, protoze se v 7 rano stridali. Takhle brzo jsme uz dlouho nevyjeli, ale ma to svy vyhody: neni takovy vedro a jezdi mene aut. U La Paz Centro jsme odbocili smerem na Puerto Momotombo, u ktereho se nachazeji ruiny stareho LeonViejo. Prvni Spanele si nevybrali dvakrat dobrou polohu. Sice to je krasne na brehu jezera Managua s vyhledem na sopku, ale uz po 50 letech jim to znicila erupce a zemetreseni, ted jsou tu k videni jen male zidky a ten vyhled na sopku. To vsak asi staci na zarazeni do seznamu UNESCO. Zrovna dneska otevirali novou budovu muzea, takze jsme se dovnitr opet nepodivali a fotku mame jen s ceduli.
Rozhodli jsme se tedy pro sopku, na kterou uz takovou dobu zirame. Nakoupili jsme jidlo, vyfotli se u jezera a vydali se tam. Castecne po zpevnene a pak po prasne ceste jsme dojeli po hodine k brane. Na upati sopky se nachazi geotermalni elektrarna, ktera kontroluje pohyb v okoli. Hlidac nas nejdrive nechtel pustit, ze vstup je jen na zaklade povoleni, ktery se vydava v Manague. Po chvili premlouvani jsme pak vytasili nejucinejsi zbran - dolary. Za 8 dolaru nas pustil dovnitr. Vysvetlil nam cestu, jak se dostat k parkovisti, odkud se vychazi a kde se da i kempovat. Nikde nebyly zadny znacky, protoze vetsinou se sem dostanou navstevnici v ramci tour organizovany z Managuy. Prvni 4 km se vicemene dalo jet, obcas jsme se propadali do pisku, museli jsme prekonavat haldu kameni a jen jsme se divili, jak tohle dokaze projet jeep 4x4. Pred poslednim dost strmym stoupanim navic plnym pisku jsme to vzdali a postavili stan vedle cesty. Prijeli jsme asi kolem 16. hod. Pepa hned zavesil hamak, ktery si koupil v Granade, mezi dvema stromy. Bylo na case ho vyzkouset. Po tom umornem stoupani to bylo vic nez zaslouzene, vubec se nechtelo dolu a resit veci na kole. Behem dne mi opet praskl paprsek na kole, za to odpoledne se mi ho podarilo jen sundat, novy jsem tam ani nezkousel dat. Bez naradi to je zbytecne slozity. Ale rozhodl jsem se, ze v nejblizsi dobe bude potreba preplest cele obe kola.

Kone jsou v Nikaraguy beznym dopravnim prostredkem

Se sopkou Momotombo 

Pristav Momotombo s ostrovem Momotombito

Pauza u jednoho obchodu v Puerto Momotombo

Cesta k parkovisti pod sopkou Momotombo

Narocna cesta pres kameni a pisek

Hamak

Zaznam trasy zde: Day 328 - Nagarote > Volcan Momotombo

329. den - nedele 23. unora 2014 (najeto 51,5 km)

I kdyz jsme si dali budika na 5.hod. rano, at jdem co nejmene pod sluncem, na vystup jsme se vydali az v pul sedmy. Asi po 300 m. jsme dosli k onomu parkovisti, nechybelo uz moc, ale za to to nestalo. Po 2 km skoncil porost, vysli jsme na sopecny sterk. Zpocatku byl relativne zpevneny a mohlo se jit svizne. Dosli jsme az k takovemu prusmyku ve vysce 1000 m.m.m. odkud se naskytl vyhled na cely jezero Managua a maly ostruvek Momotombito. Cekalo nas to nejtezsi, dostat se az ke krateru. Podlozi se sesouvalo, cim dal vic byl citit zapach siry, zvedl se silny vitr a nebylo jasny kudy se nahoru jde. Vsimli jsme si, ze tu nejsme sami, asi pul hodiny za nami sla 7-clenna skupina. To nas uklidnilo, kdyz nebudeme vedet kudy, pockame na ne. Nakonec jsme to zvladli a dostali se az nahoru. Vsude kolem nas se kourilo, naslapovali jsme opatrne a radsi si dali satek pres pusu. Nevedeli jsme moc, jestli to je jedovaty. Vrcholu (1360 m.n.m.) jsme dosahli presne po 3 hodinach v 9:30. Vyhled byl famozni, na okolni sopky, jezero, dolu na krater, dokonce i ocean byl videt. Dlouho jsme se nezdrzovali, udelali par fotek, pokochali se vyhledem a rychle dolu. Po ceste dolu jsme minuli onu skupinku, ktera sestavala z Polaka, Nemcu, Americanky a jejich pruvodce. Se divili, ze se to da zvladnout i bez cestovky, u ktere museli zaplatit kolem 70 dolaru za vylet. Ve zkorumpovane Nikaragui zadny problem.
V 11:30 po 5 hodinach jsme dorazili ke kolum. Oddechli jsme, byly stale tady a cekaly na nas, Zbyvala jeste cesta do Leonu. Vratili jsme se zpatky k brane, kde jsme se prevlikli, najedli a Pepa si zpevnil nosic, ktery mu po ty desny ceste zacal drhnout o kolo. Do Leonu jsme si vybrali bocni cestou, z La Paz Centro jsme to vzali primo do Leonu, ale nakonec se ukazalo, ze casove to vychazi na dyl, nez po asfaltce, cesta se od dob prvnich Spanelu, co tu pendlovali mezi Leonem a Granadou, moc nezmenila. Za to jsme ale poznali Nikaragujsky venkov plny prachu, zvirat, kohoutich zapasu a veselych a milych lidi.
I kdyz byla nedele, misto jsme nasli az ve tretim hostelu. Vsechny nabizi postel za stejnou cenu - prijatelnych 6 dolaru. Vecer jsme si vychutnali pivo Tona s obrazkem zdolane sopky. Zustali jsme tu dva dny, jednak jsem musel tradicne najit bicicleterii a nechat vymenit praskly paprsky (cestou do Leonu mi praskl dalsi na zadnim kole) a jednak je to mesto plny historie a muzei, na pochopeni Nikaragujskych pohnutych dejin nejlepsi misto.

Zaznam trasy zde: Climbing the summit of Volcan Momotombo
Day 330 - Volcan Momotombo > Leon

Pesina na vrchol sopky

Na vrcholu sopky Momotombito (1360 m.n.m.)

Mladsi bracha Momotombito 

Nadherny vyhled na okolni vulkany

Siroka katedrala v Leonu