Santiago de Queretaro > San Miguel de Allende > Guanajuato > Lagos de Moreno > Aguascalientes > Zacatecas
Z Queretaro jsme měli velké dilema, jak budeme pokračovat. Většina cyklistů směřuje na Guadalajaru a potom po tichomořském pobřeží do Mazatlanu nebo Tomolobampo a trajektem na Kalifornský poloostrov a klasickým “road tripem” ke hranicím s USA. Evelýna nám rozhodování usnadnila. Z Queretaro se přímo nabízí krasný dvoudenní cyklovýlet přes dvě města, které jsou na seznamu UNESCO: San Miguel de Allende, vzdálené 60 km a Guanajuato vzdálené dalších 70 km. To nám v podstatě dalo směr na další měsíc - víceméně jsme kopírovali trasu, která nese název Camino Real de Tierra Adentro (Kralovská cesta do vnitrozemí) vybudovaná Španěly během jejich nekonečného hledání zlata vedoucí od Mexico City až po Santa Fe v Novém Mexiku, dnes součástí USA. Projížděli jsme několika hornickými bohatými městy (Guanajuato, Zacatecas, Hidalgo del Parral), odlehlými oblastmi, borovicovými lesy a úchvatnými kaňony v pohoří Sierra de Tarahumara a polopouští na severu provincie Chihuahua. Za celou dobu jsme potkali jen jednoho cyklistu - Číňana Nicka. Dohromady jsme až do hranic s USA najeli 2237 km během 33 dní.
Z Queretaro do San Miguel de Allende
Nebýt Evelýny a jejího omezeného času asi bysme se jen tak neodhodali dál pokračovat. Balení nám jako vždy, když se někde delší dobu zdržíme, zabralo celé dopoledne. Až neuvěřitelný, kolik se toho vejde do těch brašen, kolik věcí si bereme sebou.
Byla neděle, když jsme se rozhodli pokračovat a tak po cestě byli vidět silniční cyklisté, jiní se zas scházeli k nedělní bohoslužbě. Těsně po takové jedné bohoslužbě jsme po dlouhé době potkali dálkového cyklistu. Neměl sice brašny na kole, protože se jen jel projet po okolí Queretaro, ale i tak jsme mu věřili. Byl z Číny a jmenoval se Nick.
Cesta, kterou jsme si vybrali z Queretaro se postupně změnila z dálnice na kamenito-štěrkovou, až jsme se báli, aby úplně neskončila. Naštěstí nám kolemprojíždějící auto potvrdilo, že skutečně po této cestě necestě se dá dostat až do našeho cíle San Miguel de Allende. Čekal nás ale pěkně nepříjemný sjezd po kamenech, až z těch vibrací rozbolely ruce a hlava, nemluvě o trpících nosičích a brašnách. Uklidnit jsme se mohli snad jedině nádherným výhledem do okolí, který se cestou dolů nabízel a obědem, který na nás čekal dole ve vesnici.
Ze San Miguel de Allende do Guanajuato
Další den jsme pokračovali hitparádou UNESCO měst, tentokrát nás čekalo Guanajuato. Na tento den zřejmě Pepa nebude vzpomínat v dobrém. Jeho kolo se před Evelýnou předvedlo jak mohlo, za ten den musel vyměňovat duši asi čtyřikrát. Přitom se jelo tak krásně: asfaltová cesta, minimální doprava, krásné výhledy a klidné počasí.
Z Guanajuato do San Cristobal
Když jsme vyjížděli další den ráno z Guanajuato, asi poprvé mi byla GPS na prd. Nejjednoduší způsob, jak se z města dostat je vjet do podzemní části města, do tunelů. Tam jsme se ale museli spolehnout na místní, kteří zrovna čekali jako v metru na autobus, protože jsem tam nechytal signál a ve změti tunelů bylo těžké se vyznat. Nakonec jsme cestu ven našli a pak už jen zbývalo sjet dolů k autobusovému nádraží, kde na nás čekal Jorge - bratr pána, který nám půjčil v Queretaru kolo. Až neuveřitelný, že to proběhlo takhle hladce. Vrátili jsme kolo, za to jsme dostali od jeho manželky nějaký mexický pamlsky. Rozloučili jsme se s Evelýnou, která nasedla na autobus směr Queretaro a Jorgem, který vzal kolo a odjel domů. Sedli jsme si před nádraží na bobek a plánovali, kam dál pojedeme. Moc jsme totiž nevěděli, kam se poté dá jet. Nakonec jsme se rozhodli pro nejjednodušší variantu - po dálnici přímou cestou na Silao a dál jihozápadním směrem. Jako v království tequily jsme si připadali, když jsme projížděli kolem polí s agáve. které se rozkládali za Silao. Vždyť je to, co by kamenem dohodil do státu Jalisco, proslavený právě pěstováním agáve, což základní surovina ve výrobě tequily.
 |
| A lanovkou nahoru... |
 |
| ...odkud je město srozumitelnější. |
 |
Pohled na město seshora...
...a opět zespoda. |
 |
| Poděkování a loučení na nádraží v Guanajuato. |
 |
| Tequilový ráz krajiny na jih od Silao. |
 |
| Agáve, kam se nepodíváš. |
Ze San Cristobal do Zacatecas
Noc jsme strávili přes cestovatelskou komunitu u Gerarda, který bydlel hned u Centro Fox v obci San Cristobal. Cestou tam jsme si lámali hlavu, cože to je Centro Fox, nějaká pobočka hollywoodské produkce? Na vrátnici nám to osvětlili. Je to vzdělávací instituce exprezidenta Foxe, který se v San Cristobalu narodil a vyrůstal. Kolem ní je nalepeno pár firem a v budoucnu se plánuje, že se tu vytvoří obrovský administrativní centrum, jistě potěšující zpáva pro majitelku místní taquerille, kde se na oběd scházejí místní pracanti.
Další velký město Leon jsme jen projeli, ale vezem si odtud velmi praktickou věc: spirálu na ohřev vody za 20 pesos. Nejprve jsme se ji obávali, ale teď si s ní každé ráno děláme čaj nebo kafe nebo instantní kaši. V Mexiku je dostup k elektřině daleko lepší a snažší než třeba ve Střední Americe nebo Bolívii.
Nekonečné stoupání z města a nakupování na další dny nás trochu zbrzdilo a moc daleko jsme se už nedostali. Úkol jsme ale splnili - za městem jsme se fotili u našeho 18 000. kilometru. Blížil se večer a my přemýšleli, kde složíme hlavy. Zkusili jsme taktiku, kterou jsme docela často používali v Argentině v Patagonii: zeptat se v estanciích neboli v Mexiku ve fincách či rančích. U jedné takové jsme se zastavili. Nejprve nás směroval k jiné fince, ale pochvíli polevil a nechal nás postavit si stan naproti na zahradě, kterou zřejmě pronajímá na různé fiesty.
Další den jsme se probudili a jako vždy jsme neměli ponětí, co ten den přinese za překvapení. Plánovali jsme dojet někam k Aguascalientes, ale po 15 km u Lagos de Moreno nás zastavilo auto s tím, jestli nechceme s nimi posnídat. Že jsou členy místního cyklistického klubu a že se zrovna sjíždějí posnídat a že by je zajímala naše cesta. Chtěli jsme pokračovat v cestě, ujeli jsme jen 15 km, ale řekli jsme si proč ne, vždyť už nikam nepospícháme. Ukázalo se, že vlastní moc pěkný areál s bazény, spa a chatičkami na přespání a že zrovna večer pořádají pravidelnou noční cyklojízdu. Tomu dáváme palec nahoru, víc takových pravidelných cyklojízd i v jiných mexických a latinskoamerických městech. Ani nás nemuseli dlouho přemlouvat, rozhodli jsme se, že na noc zůstáváme a cyklojízdy se zúčastníme. Nakonec z toho byl moc přijemně strávený den i večer.
