Panamericana en bici: Alaska Highway

Dawson Creek > Fort St. John > Fort Nelson

Tady v Dawson Creeku začíná legendární Alaska Highway

Na Aljašskou cestu (v BC číslo 97) jsme narazili v Dawson Creeku na kruháku uprostřed města. Je to snad asi jediná věc, která v Dawson Creeku zaujme. Silnice byla v rychlém tempu vybudovaná během 2. světové války a záhy se oblast severní Britské kolumbie začala kolonizovat. Byly založeny dvě města jako záchytné body během stavby: větší Fort St John a menší Fort Nelson. Dnes cesta představuje důležitou komunikaci mezi ropnými poli. Po celé délce mezi Dawson Creek a Fort Nelson jsou rozesety ropné vrty a nové neustále přibývají. Tady opravdu vládne ropa a vše kolem ní a vypadá to, že nějakou dobu ještě bude. Po útlumu poptávky z USA si v současné době domlouvá Kanada odbytiště u Číňanů.

Ropný obchůdek v Dawson Creeku

Nekonečné lesy jako na Sibiři

První zastávka: 30 km za Dawson Creekem na staré Alaska Highway u provinčního parku Kiskatinaw. S radostí jsme přijali pozvání od Veroniky, původem z Česka ale už plně usazená v Kanadě. Měli jsme tak možnost nakouknout do venkovského života Kanaďanů a to s českým výkladem. Ani jsme netušili, kde všude Češi nachází útočiště. Příjemně jsme si odpočinuli, nabrali síly na další cestu a poznali něco nového.

Na návštěvě u Verči

Další zastavení přišlo 50 km na to ve Fort St. John. Plánovali jsme tady pořádně nakoupit (další Walmart bude až ve Whitehorse za 1 400 km) a přečkat noc. Postaral se o nás Filipínec Evan, který sem před nedávnem přijel za prací. Je vidět, že to tu prosperuje, roste a přitahuje pracovní sílu z celého světa. “Tady je práce pro všechny”, slyšíme ze všech stran a cedule “Now Hiring” u obchodů, restaurací a dalších firem to jen dokládají. Po cestě si tak postupně skládáme obrázek pracovních příležitosti a tady na severu uprostřed ropného průmyslu se to prací jen hemží.

Kvůli GPS jsme strávili v St John jeden celý den. Nikdy neformátujte interní paměť na GPS na macbooku ! Abych si uvolnil místo na GPS, zformátoval jsem paměť a od té chvíle mi nejdou uložit tratě a trasové body. S pomocí kolegů Pepy jsem se pokusil uzdravit Garmina několikerými formátováními a nahráním nového softwaru, ale marná snaha. Celý den jsem tím strávil a bez výsledku. Ani jsem si pořádně nemohl vychutnat výbornou filipínskou kuchyni.

Podobná outdoorová GPS (model Oregon) nebyla v St John vůbec k sehnání, takže to dopadlo tak, že jsem si pořídil smartphone (Moto G) a tratě budu zaznamnávat přes mobil.

Ve Fort St. John jsme ochutnali Filipínskou kuchyni

Do Fort Nelson jsme předpokládali, že dojedeme za tři dny. Kvůli častým stoupáním a ranní nemorálce (nebyli jsme nikdy schopný vyrazit dřív než v deset) nám ten úsek o 380 km trval čtyři dny. Prvních 200 km bylo náročných, hlavně na psychiku: kolem nás se neustále proháněla těžká technika. Převáželo se úplně všechno: obytné buňky, čerpadla, různé stroje. Osobní auta jsme skoro ani nezaznamenali. Tady jsme teprv zažili, co znamená rostoucí ropný průmysl a nic příjemnýho to nebylo. Mohlo nás jen těšit, že tu lidé nestrádají a že to tu prosperuje.

Na cestě mezi Johnem a Nelsonem byly jen čtyři benzinky. Jak jsme minuli třetí benzínkou Buckinghorse River, naštěstí doprava rapidně ubyla a mohli jsme si tak trochu užít jízdu. Projížděli jsme nekonečnými jehličnatými lesy a připadali jsme jak na Sibiři. Zejména pak komáři dodají tu správnou sibiřskou atmosféru. Je jich čím dál víc a začíná to být dost otravné. Jestliže v Patagonii to byl vítr, co nás doháněl k šílenství, tady to jsou komáří. Repelent je nezbytností, ale i tak se jich úplně člověk nezbaví. Je jich děsně moc a ty pro ně znamenáš v některých odlehlých oblastech jediný zdroj krve.

Kempování u řeky se spoustou hladových komárů

Oběd v Buckinghorse River

Čtvrtá benzínka Prophet River se zdála být opuštěná, až strašidelná ale už to bylo jen 80 km do Fort Nelson. Rychlou svižnou jízdou to trvalo asi půl den. Akorát těsně před městem se musí sjet k most přes řeku a cyklisty tu pak vítá pěkné strmé stoupání. Fort Nelson bylo naše poslední město v Britské Kolumbii. Až na konec naší slavný Panamericany v Prudhoe Bay, které je vzdálené od Fort Nelson 2 700 km, budeme projíždět jen třemi městy: Watson Lake (Yukon), Whitehorse (Yukon) a Fairbanks (Aljaška).