úterý 4. března 2014

Letem svetem pres Honduras a El Salvador


331. den z Leonu k fince Belen (najeto 90,4 km, celkove 15 461 km)

Z Leonu nam to trvalo k honduraskym hranicim jeden den a kousek. V ceste nam stala sopka San Cristobal (1600 m.n.m.) - predposledni v pasmu sopek, ktery se tahne od vychodu na zapad. Museli jsme ji celou objet a meli jsme tak moznost si ji prohlednout skoro ze vsech stran. Z Leonu do Chichandegy se jelo paradne s vetrem v zadech, ani jsme nestihli zastavit u tovarny vehlasne likerky Flor de Cana. Je to hotovy zabavni park navrzeny americkymi inzenyri a navstevnik tam muze stravit cely den. Po Chinandeze  jsme se ale stocili na vychod proti vetru a nastal boj. Takovy vitr jsme uz dlouho nezazili. Aspon ze to netrvalo moc dlouho ale i tak nas to zdrzelo a k hranicim jsme uz nestihali. Preckali jsme noc na fince Belen u jedne pohodove krestanske komunity. Je z klidu nevyrusilo ani pozar, ktery jsem zahledli v dali. Pry je to daleko a v obdobi sucha je to tu na dennim poradku. To nas asi melo uklidnit.

Trasa: Leon > Finca Belen


Verejna doprava v Nikaraguy

San Cristobal

Nikaragujsti cyklisti

Zapad slunce na fince Belen

332. den z fincy Belen do Cholutecy (73,0 km, celkove 15 534 km))

Honduras nas privital vstupnim poplatkem 3 $. Napred po nas chteli zaplatit tento poplatek v mistni mene, kterou jsme nemeli, anebo 3,5 $ za jakysi pohyb kurzu, a to i presto ze vedle okynka jim viselo na tabuli, ze cizinci plati za vstup 3 $ a cokoli jineho se ma reportovat. Po chvili hadani s celniky nas nakonec pustili za ty tri dolary, ale asi to nestalo za ty hadky. Ve zmeti stredoamerickych men nam prijde nejsympatictejsi honduraska lempira, protoze ma uplne stejnou hodnotu jako ceska koruna. Uspesne jsme tak vjeli do nasi nejmensi zeme, co do poctu projetych kilometru (130 km) a stravenych dnu (2,5 dne). Krajina stale vyprahla, sucha jako Nikarague, zvirata vyhubly a navic se podel cesty pridaly odpadky, ktere jsme uz dlouho nevideli, naposledy asi v Peru. Taky se naplno rozjelo "gringo shouting". Pripadali jsme si misty jak zavodnici, kteri si rikaji Gringo a lide nam fandi a jeden po druhem krici gringo, gringo, a to nekdy dost agresivnim hlasem. Obcas jsme meli dojem, ze i dite ktere sotva chodi, na nas rve gringo. Toto slovo pochazi z indianskeho jazyka Quechua nebo jinyho a oznacuji tak belochy z USA. Mistni to ale pouzivaji na vsechny belochy. Naposledy jsme toto hystericky rvani zazili v Peru.

Trasa: Finca Belen > Choluteca

Budova nikaragujskych celniku v El Gausuale 


333. den straveny v Cholutece

Jeden den jsme se zdrzeli v Cholutece, na jehoz centrum jsou udajne Hondurasane pysni, ale nic takovyho jsme tam nenasli, nikde zadny smerovky a mistni moc nevedeli, co myslime, kdyz se ptame na "centro historico". Jelikoz me kolo potrebovalo urgentne vymenit vsechny stary paprsky za novy, zajeli jsme k jedne opravne kol a nechali mu tam obe kola. Ukazalo se, ze to byla chyba. Kola mi upletl spatne, bez jedineho krizeni, zrejme kvuli tomu, ze mel kratky dratky. Ale lidi te tady proste neodmitnou, snazi se ti pomoci, i kdyz na to nemaji nastroje nebo nevedi jak.

Choluteca, Honduras

 334. den z Cholutecy na hranice se Salvadorem (90,2 km, celkove 15 625 km)

Dalsi den rano jsme si kolo vyzvedli a vyrazili jsme smerem na Salvador. Odbaveni trvalo rekordne rychle (zrejme nejrychlejsi po Evrope) zhruba za 15 minut jsme uz byli v Salvadoru. Hranice vypadali typicky na Stredni Ameriku, spousta kamionu, prodavacu, zebraku a dalsich pochybnych existenci. A navstevnik musi mezi tim vsim hledat celnici, ktera vubec neni oznacena. Ta honduraska mela na sobe jen oznaceni banky, a ze uvnitr kontroluji pasy, to se dozvis az od mistnich prekupniku a prodavacu. Noc jsme preckali na prvni pumpe, uz se stmivalo a meli jsme docela obavu kvuli bezpecnosti, od ostatnich cyklistu jsme slyseli dost neprijemnych veci. Ten vecer na pumpe se s nami dost lidi bavilo a to rovnou anglicky, coz nas docela prekvapilo. Zatim nikde jinde na ceste se s nami nebavili takovou vybornou anglictinou bez prizvuku. Jsou dost extrovertni, zvedavi, kontaktni a vzdycky se tak krasne usmivaji, jakmile se s nima dame do reci. To na nas udelalo moc dobry dojem a vubec to nezapadalo do toho, co nam rekli predchozi cyklisti.

Trasa: Choluteca > El Amatillo

Verejne pradelny u reky (domnivame se)

Tyto odpadky jeste cekaji na spaleni

Nekonecna snura kamionu na hranicich

Vitejte v Salvadoru


335. den z El Amatillo do Nueva Granada (87,7 km, celkove 15 712 km)

Na ceste po Salvadoru do hlavniho mesta San Salvador jsme hlavne bojovali s vedrem. Teklo z nas jak v saune a museli jsme hodne pit a odpocivat. Do toho se na nas lepil prach z cesty, ale vzdycky se nam nejak podarilo najit sprchu a vsechno to ze sebe smyt. Voda se tu prodava v igelitovych pytlicich. Dalo by se rici, ze pytlik je v Latinske Americe fenomen, ktery umoznil "take out" - v pytliku se tu prodava kde co - jidlo, polivka, omacky, mlecny koktejly a taky voda. 25 malych pullitrovyh pytliku jsme v jednom obchode poridili za 1,25  dolaru a to nam vystacilo na jeden a pul dne.
Cesta vedla okolo sopek, jezer, pres udoli. Potakli jsme dalsi dalkovy cyklisty, za posledni tyden uz ctvery a jednoho monocyklistu, bohuzel jsme nemeli moznost se s nim dat vic do reci.

Trasa: El Amatillo > Nueva Granada

Vsude same pytliky

Pullitrove pytliky na vodu

Sopka San Miguel u mesta San Miguel v provincii San Miguel.
Vyrazeny americky skolni zluty autobusy dodavaji typicky kolorit statum Stredni Ameriky  


336. den z Nueva Granada do San Salvadoru (najeto 109 km, celkove 15 822 km)

Do San Salvadoru jsme prijeli v nedeli, ten den jsme vyjeli dost brzo, uz pred sestou hodinou. Nejlepsi cas na kolo je mezi rozednenim a hodinou po vychodu slunce, kde je relativne cerstvy vzduch. Hned rano jsme sjeli z 500 m. do 50 m. k mostu pres reku (to nam jeste bylo zima) a pak nas cekalo tahle stoupani az do vysky skoro 900 m.n.m. (to uz nam bylo vedro). Po ceste jsme se posilnili kokosem, mangem, ktery zrovna dozrava a tzv. pupusy, coz jsou tradicni salvadorsky kukuricny placky plneny syrem, fazolemi nebo chicharonny. Byla nedele a tak se pralo v rece, palily se odpadky, zavodilo se na horskych kolech a taky autobusy svazely vesnicany na kampan jedne strany.Pristi tyden jsou tu volby a kampane politickych stran vrcholi.
Do mesta jsme prijeli z vychodu, tzn. pres slumy a chudinske ctvrti, kolem Walmartu v oblezeni trznich stanku az do zapadni casti mesta do bezpeci velkych obchodnich center, fast-foodovych retezcu, zahranicnich ambasad a naseho salvadorskeho couchsurfera.
Trasa: Nueva Granada > San Salvador

Po ceste je spousta pupuserii se stavnatyma pupusama, v pozadi sopka San Miguel

Sopka San Vicente u mestecka San Vicente v provincii San Vicente

Je brezen a ze stromu pada mango

Za to kokosy padaji cely rok

A takhle se vydlabava duzina z kokosu
337. den straveny v San Salvadoru

Dalsi den jsme venovali zcasti poznavanim San Salvadoru a zcasti oprave kolu. V jednom  cykloobchode mi ta kola opet prepletli a tady se vyplatilo "smlouvat jak o zivot" jak doporucuji v pruvodci. Z nesmyslnych 100 $ za obe kola si nakonec rekli jen 20 $ a jeste tyz den to bylo hotove. Mezitim jsme si zasli do centra. Z klidnyho zapadniho predmesti, ktere by mohlo byt predmestim jakehokoli jineho americkeho mesta, jsme se razem ocitli v dzungli poulicnich stanku, neustale rvoucich prodavacu, odpadovych stok. Centrum mesta je de facto jedno velke trziste, kde se da sehnat cokoli. Asi jedina vec, co nas tady zaujala, je kostel El Rosario, ktery z venku vypada jak nejaky betonovy hangar, ale interier nadherne osvetluji barevna sklicka a clovek se tu muze odpocinout od toho, co se deje venku.

Spasitel sveta dal jmeno teto zemi i mestu i provincii

Spousta stanku lemujici ulice v centru

Dost atypicka kostelni architektura ze 70.let

Interier kostela El Rosario

Batido v pytliku

V pupuserii Loka s bratry Arguetovymi




Žádné komentáře:

Okomentovat