Po Yukonu z Watson Lake do Dawson City

Watson Lake > Whitehorse > Dawson City

980 km

9 dní

Watson Lake bylo naše první město na cestě po Yukonu a Dawson City třetí a poslední. Yukonské teritorium je jedno z nejméně lidnatých kanadských provincií, ale rozlohou je srovnatelně velké jako Francie. Až do konce XIX. století bylo součástí Severozápadních teritorií, ale po objevení zlata na řece Klondike vznikla nová province Yukon s hlavním městem Dawson City.

Typický obchůdek na cestě po Yukonských odlehlých oblastech

Výměna informací o dalších kilometrech s ostatními cyklisty

Z Watson Lake do Dawson City nám cesta zabrala 9 dní, z toho jeden den jsme odpočívali ve Whitehorse. Během skoro 1 000 km jsme projeli jen třemi městy a kolem několika benzínek.

Hned při výjezdu z města jsme zahlédli černého medvěda, schovnaného v křoví a všimli jsme si ho až na poslední chvíli. Ten den jsme jich nakonec viděli asi pět, všichni medvědi byli zaměstaný sbíráním borůvek. Po 20 km u řeky Upper Liard jsme se zastavili v restauraci pozdravit Češku, co tam vaří česká a středoevropská jídla. Ve Watson Lake nám o ní řekli v infocentru a podle jídelního lístku to tak i vypadalo. Dostali jsme chuť na český řízek, ale zrovna byla neděle - brunch - a to znamená palačinky a vajíčka. Bohužel na nás paní domácí neměla čas, tak jsme se jen pozdravili a pak zas pokračovali dál k Whitehorse. 

Je to krásný pocit vidět hrdě vlát českou vlajku

I když po cestě nejsou žádné vesnice, místa k přespání je spousta: veřejné kempy, rekreační místa, odpočinková parkoviště, různá stavení silničářů, přístupová místa k říčním tokům atd. Do Dawson City jsme zkusili snad všechny možnosti, nejvíc se nám však zalíbilo v přístřeškách v kempech. Jedno ráno se to vyplatilo, protože pršelo, a než jsme se stihli najíst a připravit na cestu, tak přestalo.

Každý Yukonský veřejný kemp má k dizpocicí přístřešek s kamny

Snažili jsme se využít co nejvíc dlouhé dny. Až 12 hodin jsme mohli být na cestě, člověk se nakonec dřív unaví, než zapadne slunce. Čím víc jsme se blížili k Aljašce, tím delší jsme měli dny. V Dawson City byl ten den dlouhý asi 17 hodin. Půlnoční slunce asi ale už neuvidíme. Jeremie, francouzský cyklista, kterého jsme poprvé potkali v Yellowstonu a pak náhodně v Dawson City, nám řekl, že do Inuviku přijel zhruba před týdnem ve dvě ráno a slunce bylo těsně nad horizontem. Teď už je ale na to pozdě. 

Jeremiho jsme poprvé potkali v Yellowstonu. Je to první cyklista, kterého jsme potkali a který jel to samé: z Ushuaia na sever k Arktickému oceánu

Až do Marsh Lake jsme měli spíš protivítr, někdy pěkně protivný. Aspoň byly všude kolem nás lesy, které trochu tlumily rychlost větru. Od Marsh Lake, které už je takovým předměstím Whitehorse a dál do Dawson Lake jsme si konečně po dlouhé době užívali skvělého větru do zad. Člověka pak ta cyklistika opět začne bavit.

U Marsh Lake jsme zůstali u Patricie přes cyklistickou komunitu a bylo to příjemné zastavení před Whitehorsem.

Whitehorse je hlavním městem Yukonu. Poté, co byla otevřena v 50. letech Aljašská silnice pro veřejnost a z Whitehorse se stal důležitý dopravní uzel Yukonu, se hlavní město přesunulo sem. Strávili jsme zde asi dva dny - nakoupili jsme si pořádné zásoby jídla na další týdny a součástky na kola a odpočinuli jsme si v Canada Games Centre. Za 7 dolarů si unavený turista může dopřát bazén, saunu, páru, divokou řeku, vířivku a tobogán a to na celý den. Milujeme kanadský bazény - jsou levný, neomezený, bez lidí a skvěle zařízený.

Most přes řeku Yukon, třetí nejdelší řeku Severní Ameriky. 

V jižním Yukonu vládnou nekonečné lesy

Až do Dawson City jsme se krásně svezli s větrem. I když nás čekala na Klondike highway hodně stoupání, stavby na cestách a některé úseky s hlubokým štěrkem, tak dobře se nám už hodně dlouho nejelo. A k tomu, když připočteme 17 hodin světla, výsledkem je skoro 500 km za tři dny. Taky na nás měla čekat spousta sobů na této cestě, ukázal se nám “jen” jeden Grizzly. Stál na zadních a důkladně si nás prohlédnul, jak jsme kolem něho projeli. Zhruba v polovině cesty jsme se zastavili v Pelly Crossing na oběd. Bylo zde pár domů a jeden obchod, kde se scházeli místní lidé patřící mezi “První národy”.Trochu nám to připomělo Bolivii, kde na vesnicích bydleli jen původní obyvatelé.

Veselé dřevenné domky nás vítaly v Dawsonu

Do Dawson City jsme přijeli večer kolem pů desátý večer. Ani se to nezdálo, slunce bylo ještě na obzoru. Krasně osvětlovalo staré opravené domy, které tu vyrostly během zlaté horečky. Zlato dokázalo i do těchto končin přitáhnout desetitisíce lidí z celého světa, v roce 1898 tu žilo podle odhadů přes 30 000 obyvatel. Nejprve zde první zlatokopové museli spát pod stanem ale zanedlouho se z Dawsonu stalo na tu dobu moderní prosperující město, které mělo vymoženosti, jaké neměla leckterá města více na jihu (elektřína, veřejné osvětlení). Zřejmě na každého dýchne atmosféra kdysi slavného bohatého zlatokopeckého města při procházce zaprášenými ulicemi. Každopádně pro nás byl Dawson posledním zastavením v Kanadě. Aljaška, poslední stát na Panamericaně, už klepe na dveře !

Na návštěvě u Švýcara na požární věži na kopci nad Dawson City. Odtud je nádherný výhled do údolí řeky Yukon