Z Queretara jsme si na další týden udělali základnu pro hlubší poznávání Mexika a Mexičanů. Usídlili jsme se v domě mojí sestřenice Olyesky, která se sem nově přestěhovala se svým manželem Jonathanem. Navíc za námi na dva týdny přiletěla moje sestra Evelýna z Paříže. Už nás netrpělivě vyhlíželi, když jsme se blížili k jejich domu (viz přdchozí příspěvek).
Koncentrace zajímavých míst je v této oblasti a vůbec v celém Mexiku opravdu vysoká, museli jsme se tedy rozhodnout, co chceme vidět a dělat během následujících deseti dnů. Shodli jsme na tomto seznamu: Pena de Bernal, El Cerrito, Teotihuacan, historické centrum Mexico City, muzeum Fridy Kahlo, poutní kostel Gaudeloupe, Chapultepec a Museo Antropologico, Nevado de Toluca a dvoudenní výlet na kole z Queretara pres dvě města zapsaná na seznamu UNESCO San Miguel de Allende a Guanajuato (pokud ovšem seženeme kolo pro mojí sestru Evelýnu).
Sobota 22. března 2014 - Queretaro
Po zaslouženém odpočinku, který jsme už opravdu potřebovali, jsme se začali rozkoukávat kolem sebe, s tím, že kolo jsme nechali na týden ležet ladem a ani jsme se ho nedotkli.
Blízko čtvrtě, kde bydlí Olyeska s Jonathanem, se nachází jedna předhispánská památka: pyramida, které se jednoduše říká El Cerrito, protože byla postavena na kopečku. Všimli jsme si ji, už když jsme se blížili do jejich čtvrtě, ale říkali jsme si: to je jen atrakce, vybudovaná developerem společně s novými řadovými domy. V sobotu jsme se rozhodli, že se tomu půjdeme podívat na kloub. Dělalo nám trochu problém najít vchod, ale jak jsme ho našli, tak se ukázalo, že to není nic uměle postaveného, ale že je to pravá májská památka a zrovna tu probíhaly oslavy jarní rovnodennosti a spousta místních lidí se přijelo na tu show podívat. Byli jsme svědky každoroční ceremonie spjatou s rovnodenností, ochutnali jsme jakýsi porkm, co nám podal šaman a společně jsme si zatancovali tradiční domorodý tanec. Evelýna se také na chvíli stala středem poznornosti, když ji obklopila skupinka zvědavých mladých Mexičanů a každý se s ní chtěl vyfotit a prý jestli je opravdu ta turistka ze zahraničí (my už jsme zřejmě po roce cestování po Latinské Americe splinuli s davem, že si nás nikdo moc nevšímal).
K večeru jsme si zajeli do centra Santiago de Queretaro, místa, kde se začaly kout pikle proti španělské nadvládě. Ve městě vzdáleného asi 200 km od Mexico City je spousta muzeí věnovaných historickým událostem, Queretaro totiž sehrálo důležitou roli v tažení o nezávislost. Našli jsme i akvadukt, co doteď přivádí vodu do centra města. A v sobotu odpoledne bylo v centru velmi živo, všude spousta lidí, co si přišla užít volný večer. Jonathan nás vzal na večeři na typická mexická gordita, prý nejlepší ve městě. Gorditas vypadají podobě jako ruský pirožok, s tím, že jsou plněná sýrem, masem, bramborem nebo čímkoli, hlavně musí být pěkně pálivá. Povečeřové pivo, stačily jen dvě láhve, udělalo definitivně tečku za sobotním večerem. Po včerejším výkonu se žádná horečka nekonala, navíc zítra jsme se chystali společně na výlet za město, Jonathan si pro nás něco připravil.
 |
| Jdeme prozkoumat okolí |
 |
| A hle domorodci vítají jaro na ploše před pyramidou El Cerrito tradičním tancem... |
 |
| ...a nějakými pochutinami. |
 |
| Takový péra by záviděl i páv z Valdštejnské zahradě |
 |
| Tento akvadukt, co přívádí vodu do centra města se údajně používá dodnes |
 |
| Kolemjdoucí krasavice |
 |
| Mexické gorditas zejména v tomto podniku v centru Queretara jsou pěkně sytý a pěkně pálivý. Vždy se podávají buď s červenou nebo zelenou omáčkou (většinou ta zelená je pálivější a cítí ji i otrlý Mexičani). |
Neděle 23. března 2014 - Pena de Bernal
Byl krásný nedělní den, ostatně jako každý jiný den v Queretaru (v Queretaru je více než 300 slunečních dní v roce). Sebrali jsme se a zajeli Peugeotem k nedalekému monolitu, údajně třetímu největšímu po Gibraltaru a Pao de Acucar v Riu. Každopádně se ukázalo, že Pena je hodně populární turistická destinace mezi místními a malebná vesnička pod monolitem takřka praskala ve švech. Po svých se dá vyjít zhruba do poloviny, pak je to spíš o vertikální procházce a je potřeba jištění. My se spokojili s první polovinou a vyhládlo nám tak, že jsme se již těšili na odpolední grilovačku u bratra Jonathana. Zakusili jsme nejlepší hamburgery široko daleko: a la Hawaii s ananasem.
 |
| Pena de Bernal |
 |
| Trochu western s monolitem v pozadí |
 |
| Pohoda na monolitu |
 |
Pěkný výhled zeshora
|
 |
| Tady se dělají nejlepší hamburgery v Mexiku, bratr Jonathana v akci |
 |
| Jen se na ně podívejte a s pivem Bohemia chutnají nejlépe. |
 |
| Všichni si pochutnali |
Pondělí 24. března 2014 - Ciudad de Mexico
Do Mexico City jsme jeli autobusem. Využili jsme služeb Primera Plus a servis skoro jako u Jančury v jeho žlutých autobusech: internet, pití, sendvič, spousta místa na nohy a oddělené záchody. Čtyři dny, co jsme si vyčlenili, není moc času, ale návštěvník by tu mohl strávit měsíce poznáváním všech památek a zajímavých míst. Ideální by zřejmě bylo jet sem na Erasmus a všechno si v klidu projít. Ty čtyři dny je spíš takový úvod. Hned po příjezdu jsme se chtěli projít po parku Chapultepec (v domorodém jazyce to znamená místo, kde skáčou kobylky), který byl pár zastávek metra od autobusáku, ale to jsme nevěděli, že v pondělí jsou přece parky zavřený veřejnosti, výjimkou jsou jen cyklisti, co mohou parkem projet. Konečně jednou bysme byli ve výhodě, kola jsme si ale nechali v Queretaru. Pěšky jsme se aspoň vydali směrem k Zocalo kolem pražské ulice, Monumento a la Revolucion, parku Alameda, Palacio de Bellas Artes až k hlavímu náměstí Zocalo, což v době Aztéců představovalo střed vesmíru. Nezdá se tak velký, jak se o něm píše a uprostřed je jen sloup s obrovskou mexickou vlajkou, kterou každý den vyvěšují a svěšují. Jinak je náměstí prázdné, stejně jak Rudé v Moskvě. Je to taková vydlážděná plocha určená k různým oslavám, koncertům, přehlídkám.
 |
| Monumento a la Revolucion |
 |
| Krásná to ulice nás přivítala v Mexico City |
 |
| Výhled na park Chapultepec a věžáky na Paseo de la Reforma |
Úterý 25. března 2014 - Teotihuacan
Pomocí komunitního serveru couchsurfing.org jsme kontaktovali Španělku Carmen, u které jsme našli útočiště během našeho pobytu v megalopoli. Carmen na celý dnešní den objednala auto, se kterým jsme tak mohli stihnout více míst. Veřejnou dopravou by to zřejmě šlo taky, ale jak jsme byli čtyři, to už se vyplatí najmout si taxi. V plánu jsme měli pyramidový komplex Teotihuacan, který se rozkládá asi 60 km SV od centra. Museli jsme ale vstát brzo, protože je lepší tento komplex navštívit ráno, dokud není příliš vedro a v areálu není mnoho lidí. Celý komplex je rozsáhlý a jeho prozkoumání zabere minimálně půlden. Vždyť to svého času bylo jedno z největších měst na americkém kontinentě, větší než kterékoli město v té době ve Španělsku. Vstát brzo se vyplatilo. Na místo jsme přijeli před devátou a celý to bylo jen naše. Stihli jsme vylézt na obě velké pyramidy, ještě dříve než začalo slunce pořádně žhnout a nezaplnilo se to školními skupinami. Člověk si teprve seshora udělá představu o velikosti celého města. Není třeba si objednávat průvodce, všude jsou panely s popisky.
 |
| Pohled na měsíční pyramidu ze sluneční |
 |
| Správný mexický klobouk, co vytváří spoustu stínu, je důležitým doplňkem při toulkách po komplexu |
 |
| Na měsíční pyramidě bylo veselo |
 |
| Jakže se píše ta "Luna" ? |
Využili jsme řidiče s autem a odpoledne jsme zajeli do jižní části Mexico City, abychom se seznámili s životem umělecké dvojice Fridy Kahlo a Diego Rivery. Po muzeu jsme stihli ještě zajet na nejnavštěvovanější poutní místo Mexika - Santuario de Gaudeloupe v jehož nové budově (stará budova kostela nedokázala pojmout velké množství poutníků, které se každým rokem neustále zvyšuje) se nachází obraz Panny Marie Gaudeloupské, patronky Mexika. A na závěr dne jsme si zašli na tacos de marisco - doporučujme ochutnat!
 |
| Před muzeem Fridy a Diegy v domě, kde strávili část svého života. Dnes je hojně navštěvovaný turisty z celého světa, za svého života ale měla Frida jen jednu výstavu, v New Yorku. |
 |
| Co si to tam všichni fotí? |
 |
| No přece patronku všech Mexičanů: Virgen de Gaudeloupe... |
 |
| ...která se ukrývá v novém chrámu, který spíš vypadá jako národní stadión ze 70. let |
Středa 26.března 2014 - Nevado de Toluca
Po kulturní smršti jsme se tento den vydali do přírody. Vybrali jsme si sopku Nevado de Toluca, ideální na jednodenní výlet z Mexico City. Autobusem jsme se dostali do Tolucy, přes kterou se jezdí na sopku. Z Tolucy je to asi 30 km, ale jinak než autem se tam dostat nedá. Autobusem je možné jen do vesnic Raices a poté zkusit stopem, s tím že tento způsob je vhodný leda tak o víkendu, kdy jezdí více aut. V úvahu tak připadá buď půjčení auta nebo taxi. Půjčovna nikde poblíž nebyla, tak jsme se rozhodli pro taxi. Přímo na nádraží si řekli o 850 pesos tam a zpět, ale na ulici se dalo slevit až na 500 pesos, tak že nás řidič vezme nahoru, počká tři hodiny a sveze nás zas zpátky na nádraží. Cesta autem byla rychlá, ani ne za hodinu už jsme byli nahoře u kráteru sopky Toluca. Autem se dá dojet až k parkovišti jednoho refugia, odkud se dál pokračuje pěšky přes hranu krátera ke dvoum jezerům s líbivými názvy: Laguna del Sol a Laguna de la Luna. První kroky v nadm. výšce přes 4000 m.n.m. člověk hned na sobě ucítí: motá se hlava a těžce se dýchá. Zrovna jeden fotbalový klub skončil s tréninkem a hráči se napájeli jontovými nápoji, když jsme přijeli na parkoviště. Prý to dneska měli dost náročný, já si takový trénink ani nedokážu představit. My jsme radši v klidu vylezli na protější výše položenou hranu obrovského kráteru, odkud se člověku dostane lepší perspektiva a výhled na obě dvě jezera a okolí sopky. Cesta tam a zpátky k autu nám zabrala asi tři hodiny, i když nám pan řidič tvrdil, že to byly čtyři hodiny. Ale byli jsme rádi, že ho vidíme a že nám neujel zpátky. Zaplatili jsme mu, až když nás vysadil přímo u autobusového nádraží.
 |
| Klidná chůze a časté odpočívání jsou důležité v nadm. výšce přes 4 000 m.n.m. |
 |
A jsme nahoře a sníh nikde, i když název Nevado de Toluca
ho slibuje spoustu:( |
 |
| Tam někde bude to Mexico City. |
 |
| Svačinka uprostřed nedotčené přírody a to necelých 100 km od Mexico City |
 |
| Procházka do kráteru sopky Nevado de Toluca a zpět. |
Čtvrtek 27. března 2014 - Centro historico
Po náročných dvou dnech jsme zvolnili tempo a do města se vydali až odpoledne. Zkusili jsme opět park Chapultepec a tentokrát to vyšlo. Mohli jsme tak navštívit hrad Chapultepec, který si oblíbil místodržící Maxmilian Habsburský během francouzské okupace Mexika a dnes je tam muzeum koloniální historie. Pak jsme se vydali do nedalekého Antropologického muzea, mexické obdoby Louvru. Ještě než jsme vešli dovnitř, jsme mohli shlédnout jeden živý exponát: tradiční show na vysokém kůlu, kdy se za doporovodu hudby z píšťalky snáší k zemi jako ptáci čtyři mladíci. Pěkný úvod do samotného muzea.
 |
| Lehce akrobatická show před Antropologickém muzeem. |
Muzeum je pěkně zorganizované, ale chce to více dní na prozkoumání všech sálu, my jsme za ty dvě hodiny zvládli jen dva. Už samotná budova postavená známým mexickým architektem Pedrem Ramirezem stojí za návštěvu, zejména když prší a voda stéká z centrálního zastřešení dolů po sloupu, co stojí uprostřed.
 |
| Centrální prostranství v Antropologickém muzeu |
 |
| Ćeská stopa v muzeu: pohřebiště v Dolní Věstonici. |
 |
| Obrovské nástěnné malby Diego Rivery zobrazující pohnuté dějiny Mexika jsou oblíbené v Mexiku ve veřejných budovách, např. v Palacio del Gobierno na náměstí Zocalo. |
 |
| Přesne 1 rok od odjezdu z Prahy jsme společně oslavili u Carmen v Mexico City |
 |
| JEDEN rok ! |
Pátek 28. března 2014 až sobota 29. března 2014 - Zpět do Queretaro a hledání kola
Vrátili jsme se zpátky do Queretara. Tentokrát štěstí nestálo na naší straně a autobus nám odjel před očima. Do Queretara jsme tak přijeli až pozdě odpoledne a to jsme ještě ten den chtěli sehnat kolo pro Evelýnu, která nás na pár dní chtěla doprovodit na naší cestě a zakusit tak běžný den dálkového cyklisty. V autobuse jsme si vypsali některé adresy obchodů s bicykly a s Jonathanem, který nás přijel vyzvednout na nádraží, jsme je jeli rovnou navštívit. První obchod měl v nabídce jen městské "hispter" bicykly, ale majitel nám nabídl, že nám může sehnat kolo s tím, že se půjčuje od hodiny. Vycházelo by to na min. na 800 pesos, což nám přišlo dost. Jeho známý, se kterým seděl na terase, nám řekl o jednom servise, kde by mohli mít stará a levná kola. Nebylo úplně jednoduché nás nasměrovat, proto nás doprovodil svým autem. Bylo tam ale zavřeno, máme prý přijít zítra. Asi si všiml, že jsme z toho nějací smutní, tak nám navrhl, že jestli nic nenajdeme, tak že si budeme moci půjčit jeho kolo a vzal si naše číslo s tím, že nám večer zavolá a dal nám ještě další tipy, kde by se dali sehnat. Objeli jsme dotyčná místa (prodejny, zastavárny, walmarty), ale žádné vhodné kolo jsme nenašli: buď byly moc drahá nebo malá dětská. Moc jsme nepočítali s tím, že nám večer zavolá, tak jsme si řekli, že zůstaneme ještě jeden den v Queretaru a třeba se něco objeví. Jakmile jsme se ale nakonec dostali domů, ozval se onen pán a nabídl se, že nám další den přiveze kolo a to přímo do čtvrtě, kde Olyeska bydlí. Navíc z něho vypadlo, že pokud se nechce Evelýna vracet s kolem autobusem zpátky, je tu možnost se domluvit s jeho bratrem, který bydlí blízko Guanajuato, kam jsme naplánovali trasu, že přijede za námi do Guanajuato a kolo vyzvedne. To nám úplně vyrazilo dech, lepší servis jsme si ani nemohli přát.
Nic nám už tedy nebránilo další den vyrazit, jen umýt a opravit naše kola, sbalit brašny a rozloučit se pořádnou dávkou tequily s Olyeskou a Jonathanem a pro nás poprvé tak vyjet s doprovodem třetího cyklisty.
 |
| Přípitek na Mexiko a může se vyrazit ! |
