úterý 4. března 2014

Letem svetem pres Honduras a El Salvador


331. den z Leonu k fince Belen (najeto 90,4 km, celkove 15 461 km)

Z Leonu nam to trvalo k honduraskym hranicim jeden den a kousek. V ceste nam stala sopka San Cristobal (1600 m.n.m.) - predposledni v pasmu sopek, ktery se tahne od vychodu na zapad. Museli jsme ji celou objet a meli jsme tak moznost si ji prohlednout skoro ze vsech stran. Z Leonu do Chichandegy se jelo paradne s vetrem v zadech, ani jsme nestihli zastavit u tovarny vehlasne likerky Flor de Cana. Je to hotovy zabavni park navrzeny americkymi inzenyri a navstevnik tam muze stravit cely den. Po Chinandeze  jsme se ale stocili na vychod proti vetru a nastal boj. Takovy vitr jsme uz dlouho nezazili. Aspon ze to netrvalo moc dlouho ale i tak nas to zdrzelo a k hranicim jsme uz nestihali. Preckali jsme noc na fince Belen u jedne pohodove krestanske komunity. Je z klidu nevyrusilo ani pozar, ktery jsem zahledli v dali. Pry je to daleko a v obdobi sucha je to tu na dennim poradku. To nas asi melo uklidnit.

Trasa: Leon > Finca Belen


Verejna doprava v Nikaraguy

San Cristobal

Nikaragujsti cyklisti

Zapad slunce na fince Belen

332. den z fincy Belen do Cholutecy (73,0 km, celkove 15 534 km))

Honduras nas privital vstupnim poplatkem 3 $. Napred po nas chteli zaplatit tento poplatek v mistni mene, kterou jsme nemeli, anebo 3,5 $ za jakysi pohyb kurzu, a to i presto ze vedle okynka jim viselo na tabuli, ze cizinci plati za vstup 3 $ a cokoli jineho se ma reportovat. Po chvili hadani s celniky nas nakonec pustili za ty tri dolary, ale asi to nestalo za ty hadky. Ve zmeti stredoamerickych men nam prijde nejsympatictejsi honduraska lempira, protoze ma uplne stejnou hodnotu jako ceska koruna. Uspesne jsme tak vjeli do nasi nejmensi zeme, co do poctu projetych kilometru (130 km) a stravenych dnu (2,5 dne). Krajina stale vyprahla, sucha jako Nikarague, zvirata vyhubly a navic se podel cesty pridaly odpadky, ktere jsme uz dlouho nevideli, naposledy asi v Peru. Taky se naplno rozjelo "gringo shouting". Pripadali jsme si misty jak zavodnici, kteri si rikaji Gringo a lide nam fandi a jeden po druhem krici gringo, gringo, a to nekdy dost agresivnim hlasem. Obcas jsme meli dojem, ze i dite ktere sotva chodi, na nas rve gringo. Toto slovo pochazi z indianskeho jazyka Quechua nebo jinyho a oznacuji tak belochy z USA. Mistni to ale pouzivaji na vsechny belochy. Naposledy jsme toto hystericky rvani zazili v Peru.

Trasa: Finca Belen > Choluteca

Budova nikaragujskych celniku v El Gausuale 


333. den straveny v Cholutece

Jeden den jsme se zdrzeli v Cholutece, na jehoz centrum jsou udajne Hondurasane pysni, ale nic takovyho jsme tam nenasli, nikde zadny smerovky a mistni moc nevedeli, co myslime, kdyz se ptame na "centro historico". Jelikoz me kolo potrebovalo urgentne vymenit vsechny stary paprsky za novy, zajeli jsme k jedne opravne kol a nechali mu tam obe kola. Ukazalo se, ze to byla chyba. Kola mi upletl spatne, bez jedineho krizeni, zrejme kvuli tomu, ze mel kratky dratky. Ale lidi te tady proste neodmitnou, snazi se ti pomoci, i kdyz na to nemaji nastroje nebo nevedi jak.

Choluteca, Honduras

 334. den z Cholutecy na hranice se Salvadorem (90,2 km, celkove 15 625 km)

Dalsi den rano jsme si kolo vyzvedli a vyrazili jsme smerem na Salvador. Odbaveni trvalo rekordne rychle (zrejme nejrychlejsi po Evrope) zhruba za 15 minut jsme uz byli v Salvadoru. Hranice vypadali typicky na Stredni Ameriku, spousta kamionu, prodavacu, zebraku a dalsich pochybnych existenci. A navstevnik musi mezi tim vsim hledat celnici, ktera vubec neni oznacena. Ta honduraska mela na sobe jen oznaceni banky, a ze uvnitr kontroluji pasy, to se dozvis az od mistnich prekupniku a prodavacu. Noc jsme preckali na prvni pumpe, uz se stmivalo a meli jsme docela obavu kvuli bezpecnosti, od ostatnich cyklistu jsme slyseli dost neprijemnych veci. Ten vecer na pumpe se s nami dost lidi bavilo a to rovnou anglicky, coz nas docela prekvapilo. Zatim nikde jinde na ceste se s nami nebavili takovou vybornou anglictinou bez prizvuku. Jsou dost extrovertni, zvedavi, kontaktni a vzdycky se tak krasne usmivaji, jakmile se s nima dame do reci. To na nas udelalo moc dobry dojem a vubec to nezapadalo do toho, co nam rekli predchozi cyklisti.

Trasa: Choluteca > El Amatillo

Verejne pradelny u reky (domnivame se)

Tyto odpadky jeste cekaji na spaleni

Nekonecna snura kamionu na hranicich

Vitejte v Salvadoru


335. den z El Amatillo do Nueva Granada (87,7 km, celkove 15 712 km)

Na ceste po Salvadoru do hlavniho mesta San Salvador jsme hlavne bojovali s vedrem. Teklo z nas jak v saune a museli jsme hodne pit a odpocivat. Do toho se na nas lepil prach z cesty, ale vzdycky se nam nejak podarilo najit sprchu a vsechno to ze sebe smyt. Voda se tu prodava v igelitovych pytlicich. Dalo by se rici, ze pytlik je v Latinske Americe fenomen, ktery umoznil "take out" - v pytliku se tu prodava kde co - jidlo, polivka, omacky, mlecny koktejly a taky voda. 25 malych pullitrovyh pytliku jsme v jednom obchode poridili za 1,25  dolaru a to nam vystacilo na jeden a pul dne.
Cesta vedla okolo sopek, jezer, pres udoli. Potakli jsme dalsi dalkovy cyklisty, za posledni tyden uz ctvery a jednoho monocyklistu, bohuzel jsme nemeli moznost se s nim dat vic do reci.

Trasa: El Amatillo > Nueva Granada

Vsude same pytliky

Pullitrove pytliky na vodu

Sopka San Miguel u mesta San Miguel v provincii San Miguel.
Vyrazeny americky skolni zluty autobusy dodavaji typicky kolorit statum Stredni Ameriky  


336. den z Nueva Granada do San Salvadoru (najeto 109 km, celkove 15 822 km)

Do San Salvadoru jsme prijeli v nedeli, ten den jsme vyjeli dost brzo, uz pred sestou hodinou. Nejlepsi cas na kolo je mezi rozednenim a hodinou po vychodu slunce, kde je relativne cerstvy vzduch. Hned rano jsme sjeli z 500 m. do 50 m. k mostu pres reku (to nam jeste bylo zima) a pak nas cekalo tahle stoupani az do vysky skoro 900 m.n.m. (to uz nam bylo vedro). Po ceste jsme se posilnili kokosem, mangem, ktery zrovna dozrava a tzv. pupusy, coz jsou tradicni salvadorsky kukuricny placky plneny syrem, fazolemi nebo chicharonny. Byla nedele a tak se pralo v rece, palily se odpadky, zavodilo se na horskych kolech a taky autobusy svazely vesnicany na kampan jedne strany.Pristi tyden jsou tu volby a kampane politickych stran vrcholi.
Do mesta jsme prijeli z vychodu, tzn. pres slumy a chudinske ctvrti, kolem Walmartu v oblezeni trznich stanku az do zapadni casti mesta do bezpeci velkych obchodnich center, fast-foodovych retezcu, zahranicnich ambasad a naseho salvadorskeho couchsurfera.
Trasa: Nueva Granada > San Salvador

Po ceste je spousta pupuserii se stavnatyma pupusama, v pozadi sopka San Miguel

Sopka San Vicente u mestecka San Vicente v provincii San Vicente

Je brezen a ze stromu pada mango

Za to kokosy padaji cely rok

A takhle se vydlabava duzina z kokosu
337. den straveny v San Salvadoru

Dalsi den jsme venovali zcasti poznavanim San Salvadoru a zcasti oprave kolu. V jednom  cykloobchode mi ta kola opet prepletli a tady se vyplatilo "smlouvat jak o zivot" jak doporucuji v pruvodci. Z nesmyslnych 100 $ za obe kola si nakonec rekli jen 20 $ a jeste tyz den to bylo hotove. Mezitim jsme si zasli do centra. Z klidnyho zapadniho predmesti, ktere by mohlo byt predmestim jakehokoli jineho americkeho mesta, jsme se razem ocitli v dzungli poulicnich stanku, neustale rvoucich prodavacu, odpadovych stok. Centrum mesta je de facto jedno velke trziste, kde se da sehnat cokoli. Asi jedina vec, co nas tady zaujala, je kostel El Rosario, ktery z venku vypada jak nejaky betonovy hangar, ale interier nadherne osvetluji barevna sklicka a clovek se tu muze odpocinout od toho, co se deje venku.

Spasitel sveta dal jmeno teto zemi i mestu i provincii

Spousta stanku lemujici ulice v centru

Dost atypicka kostelni architektura ze 70.let

Interier kostela El Rosario

Batido v pytliku

V pupuserii Loka s bratry Arguetovymi




úterý 25. února 2014

Z Granady kolem jezera Apoyo a Managua do Leonu (325. az 330. den)


325. den - streda 19. unora 2014 (najeto 26, 8 km)

Z Granady, kde jsme stravili pokojny dva dny, jsme se vydali do jedne fincy, kde jsme meli domluveny ubytovani pres teple sprchy (warmshowers.com). Stacilo jen napsat majitely fincy par dni dopredu pres, kdy zhruba dorazime, aby s nama pocital. Prijeli jsmek k veceru, vital nas mlady Nikaragujec Douglas a dva jeho pomocnici a dost vyhubla fenka. Tu jsme pak krmili celou dobu, co jsme tam byli.
Douglas nam ukazal jak roste kakao, jak vypada strom guanabany, ruzne drhy palm. V Nikarague se zazelena, cokoli pichnete do zeme. I takovy kul v plote zacne po nejake dobe zelenat.

Zaznam trasy zde: Day 325 - Granada > Noquinomoho

Na fince s Douglaseme a jeho pomocniky

Takhle vypada kakao na strome


326. den - ctvrtek 20. unora 2014 (najeto 47, 2 km)

Nasledujici rano, jsme vyrazili bez brasen po okoli. Zajeli jsme k vesnicce Catarina, jedne z peti Pueblos Blancos, odkud se nabizel nadherny vyhled na jezero Apayo, ktere kdysi bylo sopkou, jako vsechno hrbolatyho okolo. Po ceste do vesnicky jsme mijeli samy obchody s nabytkem, nejvic na prodej jdou houpaci kresla. Ty jsou tady k videni na kazdem rohu a muzeme potvrdit ze to je paradni vec, skoda ze si to nemuzeme vzit s sebou na cestu.
V planu jsme meli navstevu krateru Masaya, jedna z nejaktivnejsich sopek na svete. Nezklamala, mela zas svy dny a spravci nas bohuzel k ni nepustili. Vratili jsme se pres mestecko Masaya zpatky na fincu, kde na nas cekaly dva kanadsti cyklisti, resp. jeden Quebecan a Srbka, co zije uz deset let v Kanade. Ti presne vedeli, proc se sem az z Kanady trmaci. Bylo nam vysvetleno, ze v techto krajich pouzivaji ve vyrobe keramiky nejakou jedinecnou metodu, kterou by se radi naucili a pak ji pouzivali v Kanade. Dostali jsme taky pouceni o bezpecnostni situaci v Salvadoru a Guatemale a nic prijemneho to teda nebylo.

Laguna de Apoyo

U vchodu ke krateru Masaya

Deti ve mestecku Masaya

Rodny mesto revolucionare Sandiniho - Noquinomoho


Zaznam trasy zde: Noquinomoho - Catarina - Masaya - Noquinomoho


327. den - patek 21. unora 2014 (najeto 86, 3 km)

Dalsi den jsme pokracovali dal severozapadnim smerem. Museli jsme prekonat prusmyk ve vysce 800 m.n.m. (kteremu se tady rika las Nubes - oblaka) a pak nas cekal nadherny sjezd dolu do 100 m.n.m. okrasleny vyhledem na sopky, zejmena na tu ucebnicovou Momotombo, kterou maji Nikaragujci na sve vlajce a na svem nejoblibenejsim pivu Tona. Hlavni mesto Managua jsme jen lizli, mirili dal k Momotombo. Spani jsme vyresili na pozemku jedne fabriky na molitan hned za vesnici Nagarote. Hlidac a spravce nam dovolili postavit si stan na terase hlidaciho domecku. Kdyz uz jsme byli zalezli ve stanu, slyseli jsme, jak se bavi o nasem stanu - neco jako sikovna moskytiera s vetranim, aby nam nebylo vevnitr vedro.

Cyklotaxi u obchodu Pali

Jezero Managua se sopkou Momotombo

Na ceste


Zaznam trasy zde: Day 327 - Noquinomoho > Nagarote

328. den - sobota 22. unora 2014 (najeto 44,4 km)

Rano jsme se museli ryhle sbalit a opustit s hlidacem areal, protoze se v 7 rano stridali. Takhle brzo jsme uz dlouho nevyjeli, ale ma to svy vyhody: neni takovy vedro a jezdi mene aut. U La Paz Centro jsme odbocili smerem na Puerto Momotombo, u ktereho se nachazeji ruiny stareho LeonViejo. Prvni Spanele si nevybrali dvakrat dobrou polohu. Sice to je krasne na brehu jezera Managua s vyhledem na sopku, ale uz po 50 letech jim to znicila erupce a zemetreseni, ted jsou tu k videni jen male zidky a ten vyhled na sopku. To vsak asi staci na zarazeni do seznamu UNESCO. Zrovna dneska otevirali novou budovu muzea, takze jsme se dovnitr opet nepodivali a fotku mame jen s ceduli.
Rozhodli jsme se tedy pro sopku, na kterou uz takovou dobu zirame. Nakoupili jsme jidlo, vyfotli se u jezera a vydali se tam. Castecne po zpevnene a pak po prasne ceste jsme dojeli po hodine k brane. Na upati sopky se nachazi geotermalni elektrarna, ktera kontroluje pohyb v okoli. Hlidac nas nejdrive nechtel pustit, ze vstup je jen na zaklade povoleni, ktery se vydava v Manague. Po chvili premlouvani jsme pak vytasili nejucinejsi zbran - dolary. Za 8 dolaru nas pustil dovnitr. Vysvetlil nam cestu, jak se dostat k parkovisti, odkud se vychazi a kde se da i kempovat. Nikde nebyly zadny znacky, protoze vetsinou se sem dostanou navstevnici v ramci tour organizovany z Managuy. Prvni 4 km se vicemene dalo jet, obcas jsme se propadali do pisku, museli jsme prekonavat haldu kameni a jen jsme se divili, jak tohle dokaze projet jeep 4x4. Pred poslednim dost strmym stoupanim navic plnym pisku jsme to vzdali a postavili stan vedle cesty. Prijeli jsme asi kolem 16. hod. Pepa hned zavesil hamak, ktery si koupil v Granade, mezi dvema stromy. Bylo na case ho vyzkouset. Po tom umornem stoupani to bylo vic nez zaslouzene, vubec se nechtelo dolu a resit veci na kole. Behem dne mi opet praskl paprsek na kole, za to odpoledne se mi ho podarilo jen sundat, novy jsem tam ani nezkousel dat. Bez naradi to je zbytecne slozity. Ale rozhodl jsem se, ze v nejblizsi dobe bude potreba preplest cele obe kola.

Kone jsou v Nikaraguy beznym dopravnim prostredkem

Se sopkou Momotombo 

Pristav Momotombo s ostrovem Momotombito

Pauza u jednoho obchodu v Puerto Momotombo

Cesta k parkovisti pod sopkou Momotombo

Narocna cesta pres kameni a pisek

Hamak


Zaznam trasy zde: Day 328 - Nagarote > Volcan Momotombo

329. den - nedele 23. unora 2014 (najeto 51,5 km)

I kdyz jsme si dali budika na 5.hod. rano, at jdem co nejmene pod sluncem, na vystup jsme se vydali az v pul sedmy. Asi po 300 m. jsme dosli k onomu parkovisti, nechybelo uz moc, ale za to to nestalo. Po 2 km skoncil porost, vysli jsme na sopecny sterk. Zpocatku byl relativne zpevneny a mohlo se jit svizne. Dosli jsme az k takovemu prusmyku ve vysce 1000 m.m.m. odkud se naskytl vyhled na cely jezero Managua a maly ostruvek Momotombito. Cekalo nas to nejtezsi, dostat se az ke krateru. Podlozi se sesouvalo, cim dal vic byl citit zapach siry, zvedl se silny vitr a nebylo jasny kudy se nahoru jde. Vsimli jsme si, ze tu nejsme sami, asi pul hodiny za nami sla 7-clenna skupina. To nas uklidnilo, kdyz nebudeme vedet kudy, pockame na ne. Nakonec jsme to zvladli a dostali se az nahoru. Vsude kolem nas se kourilo, naslapovali jsme opatrne a radsi si dali satek pres pusu. Nevedeli jsme moc, jestli to je jedovaty. Vrcholu (1360 m.n.m.) jsme dosahli presne po 3 hodinach v 9:30. Vyhled byl famozni, na okolni sopky, jezero, dolu na krater, dokonce i ocean byl videt. Dlouho jsme se nezdrzovali, udelali par fotek, pokochali se vyhledem a rychle dolu. Po ceste dolu jsme minuli onu skupinku, ktera sestavala z Polaka, Nemcu, Americanky a jejich pruvodce. Se divili, ze se to da zvladnout i bez cestovky, u ktere museli zaplatit kolem 70 dolaru za vylet. Ve zkorumpovane Nikaragui zadny problem.
V 11:30 po 5 hodinach jsme dorazili ke kolum. Oddechli jsme, byly stale tady a cekaly na nas, Zbyvala jeste cesta do Leonu. Vratili jsme se zpatky k brane, kde jsme se prevlikli, najedli a Pepa si zpevnil nosic, ktery mu po ty desny ceste zacal drhnout o kolo. Do Leonu jsme si vybrali bocni cestou, z La Paz Centro jsme to vzali primo do Leonu, ale nakonec se ukazalo, ze casove to vychazi na dyl, nez po asfaltce, cesta se od dob prvnich Spanelu, co tu pendlovali mezi Leonem a Granadou, moc nezmenila. Za to jsme ale poznali Nikaragujsky venkov plny prachu, zvirat, kohoutich zapasu a veselych a milych lidi.
I kdyz byla nedele, misto jsme nasli az ve tretim hostelu. Vsechny nabizi postel za stejnou cenu - prijatelnych 6 dolaru. Vecer jsme si vychutnali pivo Tona s obrazkem zdolane sopky. Zustali jsme tu dva dny, jednak jsem musel tradicne najit bicicleterii a nechat vymenit praskly paprsky (cestou do Leonu mi praskl dalsi na zadnim kole) a jednak je to mesto plny historie a muzei, na pochopeni Nikaragujskych pohnutych dejin nejlepsi misto.

Zaznam trasy zde: Climbing the summit of Volcan Momotombo
Day 330 - Volcan Momotombo > Leon

Pesina na vrchol sopky

Na vrcholu sopky Momotombito (1360 m.n.m.)

Mladsi bracha Momotombito 

Nadherny vyhled na okolni vulkany

Siroka katedrala v Leonu